Rozhovor s paní ředitelkou našich jesliček
Co vlastně znamená adaptace?
Adaptace není test, jestli je dítě statečné. Je to období, kdy si dítě zvyká na nové prostředí, režim a pečující osoby, ale především navazuje vztah s člověkem, který mu dává pocit bezpečí, když tam rodič není.
To, co doma zajišťuje máma nebo táta, u nás přebírá chůva – a právě o tenhle vztah jde v adaptaci nejvíc. Dítě se učí, že i mimo domov může být v bezpečí.
Jak dlouho trvá?
Každé dítě to má jinak. U někoho týden, u jiného tři měsíce. A někdy přijde „vlna slziček“ až po čase, když dítě pochopí, že docházka je pravidelná. To je normální. Adaptace není jednorázová událost, ale proces, který se vyvíjí spolu s dítětem.
Které děti se adaptují nejlépe?
Často ty mladší. Miminko potřebuje hlavně náruč a jistotu. Dvouleťák už dokáže říct, že se mu stýská – a proto to působí náročněji. Ale i to je známka vývoje, ne problém. Děti se učí projevovat své emoce, a to je dobře.
Proč u vás děti zůstávají hned celý den?
Protože celodenní režim pomáhá dítěti pochopit rytmus dne – hra, oběd, spánek, odpolední pohoda, maminka.
Když chodí jen dopoledne, rychle si zafixuje, že po obědě odchází domů. A když pak přijde den, kdy má poprvé spát v jeslích, je to nová adaptace – na novou rutinu.
Proto dáváme přednost tomu, aby si dítě zvyklo najednou, v klidu a s plnou podporou.
Má být rodič při adaptaci přítomen?
Krátká přítomnost může někdy pomoci, hlavně u starších dětí, které už zvládnou samostatně hrát.
U nejmenších je to naopak – dokud je maminka v místnosti, dítě se k ní přirozeně vrací a navázání vztahu s chůvou se oddaluje.
Co dětem pomáhá nejvíc?
Stálí lidé, předvídatelný rytmus a jasná slova.
A pak samozřejmě blízkost – obejmutí, pohlazení, tisíckrát ujistit, že „maminka přijde“.
Adaptaci nejvíc pomáhá, když rodič předává dítě klidně a s důvěrou – dítě cítí jeho emoce a zrcadlí je. Když uklidníme rodiče, uklidní se i dítě. To je základ všech úspěšných adaptací.
Díky malým skupinám (4–6 dětí na chůvu) máme prostor být každému z nich nablízku a dát mu pocit, že je viděno a vnímáno.
Mohou si děti nosit hračku z domova?
Ano. Usínáček, dečka nebo dudlík jsou vítané – pomáhají dítěti cítit se bezpečně.
Platí ale pravidlo: hračku buď půjčuji ostatním, nebo si ji nechám ve skříňce a vezmu si ji při odchodu domů. Učíme děti ohleduplnosti a respektu k ostatním.
A váš vzkaz rodičům?
Důvěřujte, zůstaňte klidní a dejte čas.
Adaptace není soutěž, kdo ji zvládne rychleji. Je to období, kdy společně stavíme nový vztah – dítě, rodič a my.
A v tom je kouzlo prvních jeslových dnů.